Archív kategorií: Děti & jejich práva
Dítě, jako každý jiný člověk, má stejné prává jako každý jiný. Prává dítětě jsou platné do osmnácti let, kdy dítě přestává být dítětem. Tyto základní práva upravuje Úmluva o právech dítěte, což je konvence platná mezi všemi národy, která stanovuje občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dětí.
Tato úmluva o právech dítěte byla přijata Valným shromáždením OSN 20. listopadu 1989. Celkově ji ratifikovalo 193 států. Pokud jde o dodržování úmluvy, tak to ve všem státech kontroluje Výbor pro práva dítěte OSN.
V této úmluvě se vyskytují dva hlavní body, a to práva dítěte a povinnosti státu. Mezi základní práva dítěte patří například právo na život, právo na jméno, právo na zajištění ochrany a pomoci poskytované státem, pokud je dítě zbaveno rodinného prostředí, duševně nebo tělesně postižené děti mají právo prožít plný a řádný život, právo na ochranu zdraví a využívání zdravotnických zařízení, právo na ochranu před násilím, ponižováním a vykořisťováním a další.
Mezi povinnosti státu vzhledem k dítěti patří například to, že stát musí přijmout opatření ke snížení dětské úmrtnosti, k zajištění podpory středního vzdělání, které je buďto bezplatné, nebo je dítěti v případě nutnosti poskytnuta finanční pomoc, k ochraně dětí před mučením, zbavením svobody, k podpoře reintegrace dětí, se kterými bylo nelidsky zacházeno, k zajištění odpovídající péče matce před porodem a mnoho dalších.
Porušování těchto práv je samozřejmě trestné a je velice přísně trestáno.
Základní lidská práva a svobody se řadí mezi subjektivní veřejná práva, která jsou zaručena Ústavou. Základní lidská práva jsou garantovány každé lidské bytosti. Všechny jsou sepsány v Listině základních lidských práv a svobod. Celkově má listina šest hlav.
Hlava první upravuje Obecná ustanovení. Sem patří například, že lidé jsou svobodní a rovní v důstojnosti i v právech. Základní práva a svobody jsou nezadatelné, nezcizitelné, nepromlčitelné a nezrušitelné nebo Nikomu nesmí být způsobena újma na právech pro uplatňování jeho základních práv a svobod.
Hlava druhá upravuje právě základní lidská práva a svobody. Patří sem například, že každý má právo na život. Lidský život je hoden ochrany již před narozením, nikdo nesmí být zbaven života, nedotknutelnost osoby a jejího soukromí je zaručena, omezena může být jen v případech stanovených zákonem. Hlava třetí upravuje Práva národnostních a etnických menšin. Sem patří například, že příslušnost ke kterékoli národnostní nebo etnické menšině nesmí být nikomu na újmu.
Hlava čtvrtá upravuje Hospodářská, sociální a kulturní práva, hlava pátá upravuje Právo na soudní a jinou právní ochranu a konečně hlava šestá upravuje Ustanovení společná.
MŠMT nebo-li Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky. Jedná se o ústřední orgán pro všechny věci, které se těchto věcí týkají. Mluvíme tedy o předškolních zařízeních, školských zařízeních, základních školách, středních školách, vysokoých školách.
Dále je ústředním orgánem pro vědní politiku, výzkum a vývoj, včetně mezinárodní spolupráce v tomto oboru, pro vědecké hodnosti, pro státní péči o děti, mládež, tělesnou výchovu, sport, turistiku a sportovní reprezentaci státu. Většinou se tomuto ministerstvu neříká celým jménem, ale pouze zkráceně Ministerstvo školství. Ministerstvu je také podřízená česká školní inspekce.
Ministerstvo školství bylo zřízeno podle zákona č 2/1969 Sb. V současné době je ministrem Josef Dobeš, který byl zvolen za Věci Veřejné , a to 13. července 2010. Zajímavostí také je, že základní školy měly od ministertva přesně nařízené vyučovací osnovy.
Ve školním roce 2007/2008 se však tyto osnovy uvolnily a každá škola si mohla vytvořit osnovy vlastní. Je potřeba také říct, že samozřejmě mohla zůstat u osnov stávajících. Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy České republiky sídlí na ulici Karmelitská 7 v Praze 1.
Úmluva o právech dítěte je důležitým dokumentem pro každé dítě. Jedná se o mezinárodní konvenci, která stanovuje občanská, politická, ekonomická, sociální a kulturní práva dětí. Úmluva o právech dítěte byla přijata Valným shromážděním OSN 20. listopadu 1989 a její dodržování kontroluje Výbor pro práva dítětě OSN. Celkově ji ratifikovalo 193 států.
Obsahuje dva hlavní body, a to práva dítěte a povinnosti státu. Mezi hlavní práva dítěte patří: právo na život, právo na jméno, právo poznat své rodiče a být jimi vychován, svoboda projevu a svbodný přístup k informacím, svoboda myšlení a náboženského vyznání, svoboda sdružování a pokojného shromažďování, právo na ochranu soukromí.
Dále právo na ochranu před násilím, ponížením a vykořisťováním, právo na výhody sociálního zabezpečení, právo na životní úroveň potřebnou pro jeho rozvoj, právo na vzdělání, právo na využívání vlastního jazyka, právo na odpočinek a volný čas, právo na ochranu před nebezpečnou prací a mnoho dalších.
Mezi hlavní povinnosti státu patří například: přijmutí opatření ke snížení dětské úmrtnosti, k zajištění lékařské pomoci dětem, k rozvoji zdravotní osvěty, k zabránění únosů a obchodování s dětmi, k ochraně dětí před mučením a zbavením svobody a spousta dalších.
Hlídání dětí je jistě pro každou matku, či rodinu docela ožehavým tématem, které je docela dosti řešeno. Asi nejlepším řešením pro každou rodinu je samozřejmě to, pokud mají k dispozici babičky a dědečky. Nestojí to žádné peníze a máte jistotu, že „rodina hlídá rodinu.“ Takové možnosti však nemá každá rodina. Proto se dávají děti do jeslí a do školek.
Školky jsou samozřejmě dobrá volba, jelikož dítě se tam učí komunikovat s ostatními dětmi a vlastně pomalu začíná poznávat svět. Mnohým rodičům se ale nelíbí, že děti musí trávit ve školce dobu od časného rána, až do pozdního odpoledne, než přidjou z práce a své ratolesti si vyzvednou. Mnohdy to však ale jinak nejde. Pokud mají rodiče flexibilní povolání, tak je to ideální a dítě do školky dávají bez problémů. Další možností je hlídání dětí od cizích lidí. Jedná se především o různé chůvy nebo brigádnice, které si chtějí něco málo vydělat.
U nás, v České republice, však nejsou chůvy zase natolik využívané, abychom na ni narazili v každém inzerátu. Ve druhé řadě musí být chůva rodině sympatická, což může být také problém.
Komentáře